Poválečné období V roce 1945 bylo patrné, že v Evropě je něco špatně, téměř každá rodina v Evropě se nacházela na území, které se stalo objetí války. Ekonomická a humanitární situace byla v letech 1945 - 1947 velmi špatná, zejména v Německu, většina evropské infrastruktury a průmyslu byla v troskách, produkce potravin byla velmi nízká. Vyvstávala základní otázky, a to „Jak se může Evropa vyhnout další válce?“ Objevily se tři základní myšlenkové proudy:
1. První proud se snaží najít viníka války a východiskem má být trest pro poraženého viníka. Cílem byla likvidace německého průmyslu a přechod země na výhradně zemědělskou a pasteveckou zemi. Tento cíl se objevil v plánu amerického ministra financí Hennryho Morghenthaua v roce 1944. 2. Druhá filozofická škola představovaná proudem marxizmu-leninizmu obviňovala ze všeho špatného kapitalismus a řešení vidí pouze v komunizmu. 3. Třetí skupina volá po těsnější integraci evropských národů.
Myšlenka integrace převážila. Spojené státy a Velká Británie odmítly sovětskou vizi světa a zároveň došlo k rozpadu fašistické osy „Berlín, Řím, Tokio“. Osa byla nahrazena soupeření „Východu“ a „Západu“, které bylo označována jako „studená válka“. V roce 1947 došli Američané a Britové k názoru, že ekonomicky silné Německo bude základním kamenem pro zachování demokracie v západní Evropě, proto Američané a Britové spojili svoje zóny v Německu v jednu s názvem Bizonia. Následně se k nim připojila Francie. Sovětskou odpovědí proti sloučení západních zón bylo zesílení překážek pro cestování ze „Západu“ do Berlína, vyvrcholením pak byla Berlínská blokáda 24. června 1948.