Automobilový průmysl patří tradičně mezi klíčová odvětví české ekonomiky. Česká průmyslová tradice, která vznikala již v době Rakouska-Uherska, determinovala i význam automobilového průmyslu v Československu a ještě později v České republice. V době před 1. světovou válkou, a hlavně právě v době meziválečného samostatného Československa, byl logickým vyústěním velký rozvoj tohoto průmyslu na našem území, reprezentovaný značkami jako Laurin & Klement (později Škoda), Aero, Tatra atd. (Novosák, Damborský, Linhartová, 2010). V dobách komunistické vlády sice ztrácel český automobilový průmysl svůj inovační potenciál, ale díky řízeným dodávkám pro státy RVHP se alokoval v tomto odvětví značný počet pracovníků. To vytvořilo předpoklady pro pokračování tradice výroby aut i po roce 1989. Privatizace automobilového průmyslu proběhla na rozdíl od jiných odvětví víceméně úspěšně. S příchodem zahraničních investorů došlo v 90. letech k dynamickému růstu celého odvětví, který pokračoval i po roce 2000 (CzechInvest, 2009). Páteř automobilového průmyslu v ČR dnes tvoří tři výrobci osobních automobilů, Škoda Auto, TPCA a Hyundai. Kromě nich tvoří automobilový průmysl ČR výrobci nákladních vozidel Tatra a Avia, výrobci autobusů Iveco a SOR a výrobce motocyklů Jawa. Největší podíl na výkonech automobilového průmyslu mají dodavatelé komponentů a dílů. V ČR je kromě tradičních tuzemských dodavatelů množství zahraničních nadnárodních dodavatelských korporací. To lze doložit na skutečnosti, že ze 100 největších automobilových dodavatelů má v ČR své závody přes 55 těchto společností. Tito dodavatelé nezásobují pouze tuzemské výrobní závody, ale jejich produkce míří do zahraničních automobilek. Automobilový sektor se podílí na celkové průmyslové produkci asi 20 %.1 Česká republika dosahuje hodnoty 96 vyprodukovaných vozidel za rok na 1000 obyvatel státu. Tyto hodnoty řadí ČR na špičku i v celosvětovém měřítku, konkrétně na 2. místo za Slovenskem (European Automobile Manufacturers´ Association, 2009).