Studijní materiál: Krajinné plánování - výpisky z přednášek

1. SYSTÉM KRAJINNÉHO PLÁNOVÁNÍ V ČR
Krajinné plánování je racionální činnost, která převážně formou preventivně vyhotovené dokumentace reguluje činnost člověka v krajině.
Zahrnuje všechny formy plánovací činnosti. Některé jsou definovány zákonem, jiné odrážejí místní podmínky a potřeby.
Z legislativního hlediska se rozlišují formy krajinného plánování:
• Obligatorní (povinnost ze zákona - LHP, ÚSES, rekultivace, plán péče o ZCHÚ)
• Podmíněně obligatorní (územní plánování, pozemkové úpravy)
• Fakultativní (revitalizace, krajinářské úpravy, ekologické optimalizace)

Cílem KP je uvést do souladu trendy rozvoje lidské společnosti s principy ochrany přírody a krajiny (nevylučuje z krajiny žádnou pro společnost potřebnou činnost, ale hledá soulad této činnosti s ekologickými podmínkami).

Obecně platné cíle:
- Vyvážený socioekonomický rozvoj regionů
- Zlepšování životních podmínek obyvatelstva
- Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana ŽP
- Racionální využívání území.

Principy krajinného plánování musí být v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje (ekologická, sociální a ekonomická udržitelnost).