Studijní materiál: Zpracované okruhy z Krajinného plánování

1. Systém krajinného plánování

Krajinné plánování je racionální činnost, která převážně formou preventivně vyhotovené dokumentace reguluje činnost člověka v krajině - zahrnuje všechny formy plánovací činnosti. Některé jsou definovány zákonem, jiné odrážejí místní podmínky a potřeby.
Z legislativního hlediska se dají rozlišovat:
Obligatorní formy kraj. plánování (povinnost ze zákona - LHP, ÚSES, rekultivace,
plán péče o ZCHÚ);
Podmíněně obligatorní formy (územní plánování, pozemkové úpravy);
Fakultativní formy kraj. plánování (revitalizace, krajinářské úpravy, ekologické
optimalizace).
Cílem KP je uvést do souladu trendy rozvoje lidské společnosti s principy ochrany přírody a krajiny (nevylučuje z krajiny žádnou pro společnost potřebnou činnost, ale hledá soulad této činnosti s ekologickými podmínkami).

Obecně platné cíle:
Vyvážený socioekonomický rozvoj regionů,
Zlepšování životních podmínek obyvatelstva,
Zodpovědné zacházení s přírodními zdroji a ochrana ŽP,
Racionální využívání území.
Principy krajinného plánování musí být v souladu s principy trvale udržitelného rozvoje (ekologická, sociální a ekonomická udržitelnost).