1) OSVÍCENSTVÍ: vnitřní poměry v pobělohorském období
PŘEDPOKLADY Osvícenského absolutismu 1) Proces osvícenství - Z Evropa, hlavně Francie - motem v myšlení se staly příroda, rozum, přirozenost; příroda představuje jakýsi harmonický řád, člověk je v ní zapuštěn svými kořeny a tento řád je třeba promítat i do řádu lidské společnosti - víru v boží všemohoucnost vystřídala víra v lidský rozum 2) Rozmach Anglie a příklad jejího modelu - přešla od merkantilismu na ekonomickou politiku liberalismu (= svobodného obchodu) - představovala přední hospodářskou velmoc (nerostné suroviny, kolonie, obrovské obchodní loďstvo, založení obchodní burzy, banky, pojišťovnictví, tzv. trojúhelníkový obchod s otroky z Afriky, atd….) Panovníci výše uvedené podněty osvícenství i anglického modelu uplatňovali více, či méně v podobě reforem. Impulsy zvenčí se však v osvícenských monarchiích praktikovaly vždy s ohledem na zachování či upevnění absolutistické moci.
MÍSTNÍ VYMEZENÍ - nejvíce se OA projevoval v Prusku (Fridrich II.), Rakousku (Marie Terezie, Josef II.) a Španělsku (Filip V., Karel III.), z části i Rusko (reformy tam však sloužily hlavně k upevňování moci Kateřiny II.)
FRIDRICH II. (česky Bedřich) - podle něj stát = nejvyšší autorita (jeho zájmům je každá osoba, tedy i panovník, nutně podřízena), vládnutí = skutečná věda a panovník = 1. úředník (1. služebník státu) - sledoval reformy, ale byly doby, kdy to překrýval jiný cíl - mít co nejsilnější armádu a co nejvíce posílit postavení Pruska v Evropě (měl 80 000 vojáků - 4. místo za Francií, Ruskem a R-U) - měl smysl pro toleranci, hlavně pak náboženskou, nesporně zlepšil postavení a život chudších vrstev obyvatel