Psychologie je věda o člověku. Je to kvalitativní věda = pomáhá nejlépe 1 čl., protože každý je jiný. Jejím předmětem je chování a prožívání člověka. Slovo psychologie pochází z řečtiny, psyché=duše a logos=věda (věda o duši). V antice byla duše chápáno jako princip, kt. oživuje člověka, jádro jeho existence. Psychika je soubor funkcí, funguje 24 hodin denně.
VÝVOJ a) předvědecké období - převažují názory, že v těle čl. působí jakási samostatná bytost, duše = pneuma, DEMOKRITOS: duše čl. je hmotná, je složena z atomů, oživuje tělo a je smrtelná (zaniká zároveň s tělem) PLATÓN: duše je nesmrtelná, po smrti těla je posuzována, jestli ještě musí zůstat v reálném světě (=svět jevů), nebo se může vrátit do světa idejí. ARISTOTELÉS: duše je uskutečněním těla, způsobuje toto tělo a řídí jeho úkony b) středověké období - náboženská interpretace (křesťanství) SVATÝ AUGUSTIN: poznáváním vlastní duše poznáváme Boha c) novověk - vznik psychologie jako samostatné vědy (vydělila se z filosofie), experimentální obd. - roku 1879 WILHELM WUNDT založil 1. psychologickou laboratoř na univerzitě v Lipsku, za předmět psychologie byla považována bezprostřední zkušenost= prožitek, po vzoru přírodních věd pracuje s pokusem, laboratoř se podílela na stanovení vjemových prahů (intenzita světla, hluku, kt. již čl. vnímá) 1. obd. - studium přírodních národů → není rozdíl mezi žijícím čl. a vším, co se jako živé projevovalo 2. obd. → vývoj v lůně filosofie, otcem psychologie je Aristoteles 3. obd. Experimentální psychologie → základní metodou se stala introspekce=obrácení 1 čl. do jeho vlastního podvědomí a jeho schopnost vypovídat o něm, není objektivní, není ji schopno dítě ani zvíře ani čl. s mentální poruchou