Abychom si objasnili pragmatismus v Čapkových dílech, je třeba proniknout do samotného významu pragmatismu. Filozofický slovník pojem pragmatismus formuluje jako něco co spojuje dva pojmy - pravdu a hodnotu, a to ve smyslu, zda jsou nějakým způsobem užitečné, či se nějakým způsobem dají prakticky využít v lidském jednání a poskytují nám výhled na lepší život. Prof. Jan Zouhar popisuje pragmatismus takto:“ všechny poznatky se poměřují z hlediska své použitelnosti a užitečnosti, a to v individuálním slova smyslu.[…] Nesmíme zapomenout ani na to, že pojetí pravdy jako toho, co je prospěšné a užitečné, neplatí pro pragmatismus pouze v teorii poznání, ale má praktické důsledky pro jeho chápání celé oblasti morálky a společenského života.“ Pragmatismus je tedy dle Zouhara charakterizován výrazným relativismem odmítajícím na subjektu nezávislou objektivní pravdu s jedním z důsledků v odmítání všeobecně platných zásad, norem, hodnot a pluralismem, který v pragmatickém pojetí nazírá na skutečnost jako na souhrn nekonečného počtu nezávislých jednotek. Avšak pojem pragmatismus je často chápán odlišně. Někteří zastánci tvrdí, že každý reálně myslící člověk, jedná pragmaticky. Na druhé straně mnoho lidí považuje pragmatismus za vypočítavý, pudově nízký, za anarchii či sobectví.