Mít v něčem systém. Vyznat se. Vědět, kde hledat. Zařadit. Jednoduché. Pokud něčemu rozumíte, není složité něco zařadit, uklidit, nebo roztřídit, jenomže stavebnictví je poměrně velký rybník, ve kterém plave mnoho roztodivných ryb. Nebo lépe řečeno ryb, které si jsou v mnohém velmi podobné, ale v mnohém velmi nepodobné. Jak určit „určující“ vlastnosti, jak určit hierarchii těchto vlastností. Například prosté abecední řazení zklamává ze zjevných důvodů, protože co je azbestové, může být také žáruvzdorné a mám tedy tuto látku hledat zkraje nebo až na konci? Nicméně zatřídit a udělat pořádek i ve stavebnictví musíme, zejména pro potřeby jednoznačného určení a také pro potřeby rozpočtů a oceňování staveb.
Statistická klasifikace stavební produkce je vlastně hierarchicky uspořádané třídění, obsahuje především třídění od obecnějšího k detailnějšímu. Vše je roztříděno zpravidla do tříd, podtříd, skupin, podskupin, oddílů, pododdílů, kde existuje logické uspořádání podřízení a nadřazení jednotlivých stupňů.
Třídění jakékoli ale není bez výhrad, uvedu jednoduchý příklad s klavírem. Mějme například všechny „hudební nástroje“, potom klidně „velké hudební nástroje“, kde budeme ještě všichni bez potíží souhlasit, avšak kam dál - strunné nástroje, ano klavír má struny, proč ne, ale co bicí? Má i kladívka, která na tyto struny hrají (podobně jako třeba xylofon). Stejně tak můžu tvrdit, že cihla je stavební materiál, ale hned další třídění, která mě napadají jsou zpochybnitelná - velikost, tvar, barva, účel, místo zabudování v konstrukci, materiál, způsob výroby. A takto nějak vznikaly vždycky způsoby, jak něco zatřídit, řeklo se, že tak to prostě bude a zapamatovat si jednoduché pravidlo zatřídění, je rozhodně rychlejší než polemizovat o správnosti úvahy zatřídění. A filosofickou otázkou zůstává, které je tedy lepší… A otázkou času zůstává, které se lépe osvědčí či bude nutné opravit na nové podmínky.