V prvopočátcích navigace se uplatňovala orientace na přírodní nebo astronomické cíle. Později začal člověk vytvářet sám umělé orientační body (majáky, kostely). Současně docházelo také ke zdokonalování poznatků v rámci astrometrie, které se poté uplatňovaly zejména v námořní navigaci. Ve dvacátém století došlo k velkému rozvoji elektroniky včetně radioelektroniky a zejména pak výpočetní techniky, který umožnil uvést v praxi řadu do té doby pouze teoretických poznatků a plánů do mnoha oblastí lidské činnosti. Za druhé světové války se tak již zcela běžnou stala navigace na cíl pomocí radiového vysílání. V závěru 20. století se objevily požadavky na vznik globálních družicových navigačních systémů a jejich úspěšné realizování.
Družicová navigace ovlivňuje vývoj technologií ve všech odvětvích vyspělých států. Ročně vzroste trh s těmito produkty a službami přibližně o 25 %. S družicovou navigací se stále častěji setkáváme v každodenním životě, nejen v automobilech a mobilních telefonech, ale i v energetice a bankovnictví. Její uplatnění je i v širší řadě odvětví, jimiž jsou například geodezie, zemědělství, vědecký výzkum, turistika a další. Systémy družicové navigace se zavádějí do všech druhů doprav. V silniční dopravě je kladen stále vyšší požadavek na vybavení vozidla navigačním systémem. Přirozenou volbou je družicová navigace pro navigaci na moři a vodních cestách. Totéž platí pro leteckou dopravu.
Družicové navigační systémy mají své místo i v železniční dopravě. Zatím sice nejsou plně využity jejich veškeré možnosti uplatnění, nicméně jsou ve stádiu výzkumné činnosti. Jedná se hlavně o oblast řízení železniční dopravy, která by měla učinit železniční dopravu srovnatelnou s ostatními druhy doprav.