Již v padesátých letech bylo jasné, přesto že sirník molybdeničitý přináší vynikající mazací výkony, že nechává stále mnoho otázek otevřených. To je především nespokojenost s jeho mazacími vlastnostmi u kluzných párů při oscilačním pohybu a často také je na závadu i jeho černá barva. Technici tudíž chtěli „bílý“ sirník molybdeničitý: lepší svým mazacím výkonem a čistým při použití. Zhruba po deseti letech trvajícím výzkumu bylo zjištěno, že skutečně existují materiály s takovýmito vlastnostmi, které oproti sirníku molybdeničitému mají přednosti v následujícím: