Média přinášejí o nákupech nové techniky pro ruské ozbrojené síly velmi rozporné zprávy. Na jedné straně se mluví o nové generaci špičkových zbraní, jež se mohou přinejmenším vyrovnat západním typům, na straně druhé však přibývá informací o špatném stavu ruského průmyslu a problémech ve vývoji i výrobě. Nejnovější důsledek těchto potíží představuje nečekané zrušení minimálně sedmi nových typů pozemní techniky.
Akvizice vojenské techniky pro ozbrojené síly Ruské federace dnes probíhá podle modelů, jež se zřetelně liší od těch západních. Ruský vojenský rozpočet je stále citelně omezený, a tudíž je nezbytné daleko více hledět na finanční efektivitu. Právě z tohoto paradigmatu vychází i ruská tendence „modernizovat, dokud to jde“, tj. pokoušet se co nejdelší dobu zdokonalovat úspěšné konstrukce vojenské techniky a instalovat do nich nové prvky. Tak vznikly některé zbraně, jež lze pokládat za jisté „přechody“ mezi technikou ze studené války a chystanou novou generací. Tento přístup však rozhodně není bezproblémový, jelikož se zdá, že do jisté míry „podvazuje“ vývoj nových technologií a přestává být finančně efektivní.