Studijní materiál: Využití zemního plynu ve vytápění
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:89,7 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:České vysoké učení technické v Praze
- Fakulta:Fakulta stavební
- Kategorie:Technika
- Podkategorie:Stavebnictví
- Předmět:Zdravotně technické instalace
- Autor:pacha
- Ročník:4. ročník
- Rozsah A4:39 strán
- Zobrazeno:1 178 x
- Stažené:0 x
- Velikost:16,7 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:7232
- Poslední úprava:18.01.2016
1. Plynárenské soustavy - základní rozdělení
Datum počátku plynárenství v ČR je rok 1847, kdy byla v Praze vybudována první městská plynárna, následována i plynárnou brněnskou. V počátku byl vyráběn svítiplyn, jehož výroba je úzce spjata s těžbou hnědého uhlí. Výroba svítiplynu byla určena hlavně pro veřejné osvětlení ulic. Využití plynu pro průmysl a domácnosti nastal později až s postupným rozvojem plynofikace.
Plynárenské soustavy zahrnují souhrn zařízení na výrobu, těžbu, uskladnění, rozvod a přebírání plynných paliv. Plynné palivo je většinou směs hořlavých a nehořlavých složek, spolu s nečistotami a další příměsí. Základním prvkem plynných paliv je vodík. Mezi plynná paliva řadíme:
1) Svítiplyn - se vyráběl úplnou přeměnou organické suroviny na CO a H2. Podle možností výroby se připravoval svítiplyn ze směsi svítiplynu a generátorového plynu (vyrobení zplyňováním hnědého uhlí). V současné době na území ČR není svítiplyn dále používán.
2) Zemní plyn - je přírodní plyn s vysokým obsahem metanu CH4. Získává se buď těžbou z přírodních ložisek, nebo lze vyrobit uměle (přeměnou svítiplynu s příměsí vodíku). V ČR jsou zásoby zemního plynu velmi malé, a proto je zemní plyn dopravován tranzitními plynovody zejména z Ruska a Norska (obr. 1.1). Rozlišuje se zemní plyn H a L (High - vysoká výhřevnost, Low - nízká výhřevnost).
3) Zkapalněný plyn - se získává buď ze zemního plynu, nebo jako doprovodný produkt při zpracování ropy. Jedná se o směs plynů většinou propanu a butanu. Výhoda propan-butanu spočívá v jeho vysoké výhřevnosti cca 3x vyšší než zemní plyn (tab. 1.3), nevýhodou je nutnost instalace odpařovacích zásobníků plynu nebo výparníkových stanic.
4) Bioplyn - vzniká vyhníváním organických látek anaerobní metanovou fermetací (tzn. bez přítomnosti kyslíku). Rozlišujeme tzv. skládkový plyn (proces ukládání odpadů) nebo kalový plyn (vyhnívání kalů v živočišné výrobě).
Datum počátku plynárenství v ČR je rok 1847, kdy byla v Praze vybudována první městská plynárna, následována i plynárnou brněnskou. V počátku byl vyráběn svítiplyn, jehož výroba je úzce spjata s těžbou hnědého uhlí. Výroba svítiplynu byla určena hlavně pro veřejné osvětlení ulic. Využití plynu pro průmysl a domácnosti nastal později až s postupným rozvojem plynofikace.
Plynárenské soustavy zahrnují souhrn zařízení na výrobu, těžbu, uskladnění, rozvod a přebírání plynných paliv. Plynné palivo je většinou směs hořlavých a nehořlavých složek, spolu s nečistotami a další příměsí. Základním prvkem plynných paliv je vodík. Mezi plynná paliva řadíme:
1) Svítiplyn - se vyráběl úplnou přeměnou organické suroviny na CO a H2. Podle možností výroby se připravoval svítiplyn ze směsi svítiplynu a generátorového plynu (vyrobení zplyňováním hnědého uhlí). V současné době na území ČR není svítiplyn dále používán.
2) Zemní plyn - je přírodní plyn s vysokým obsahem metanu CH4. Získává se buď těžbou z přírodních ložisek, nebo lze vyrobit uměle (přeměnou svítiplynu s příměsí vodíku). V ČR jsou zásoby zemního plynu velmi malé, a proto je zemní plyn dopravován tranzitními plynovody zejména z Ruska a Norska (obr. 1.1). Rozlišuje se zemní plyn H a L (High - vysoká výhřevnost, Low - nízká výhřevnost).
3) Zkapalněný plyn - se získává buď ze zemního plynu, nebo jako doprovodný produkt při zpracování ropy. Jedná se o směs plynů většinou propanu a butanu. Výhoda propan-butanu spočívá v jeho vysoké výhřevnosti cca 3x vyšší než zemní plyn (tab. 1.3), nevýhodou je nutnost instalace odpařovacích zásobníků plynu nebo výparníkových stanic.
4) Bioplyn - vzniká vyhníváním organických látek anaerobní metanovou fermetací (tzn. bez přítomnosti kyslíku). Rozlišujeme tzv. skládkový plyn (proces ukládání odpadů) nebo kalový plyn (vyhnívání kalů v živočišné výrobě).