K pochopení základních právních principů je nutná znalost některých pojmů.
V právní teorii se často setkáváme s názorem, podle něhož je právo minimem morálky.
Právo můžeme charakterizovat jako souhrn všech právních norem (tzv. právo objektivní). Objektivní právo je tedy systémem závazných pravidel chování (norem) vydávaných státními orgány ve zvláštní formě a vynucovaných (zabezpečovaných) státněmocenskými prostředky. Právem je však rovněž míněn souhrn možností chovat se způsobem vymezeným právní normou, přičemž tato možnost je zaručená státem (tzv. subjektivní právo). Platné právo jako celek tvoří právní řád. Právní stát ie založen na principu suverenity lidu, zákonnosti (legality), garantování základních práv a svobod, právní jistoty, minimalizace zásahů do svobody jedince, dělbé a kontrole státní moci, legitimitě státní moci a demokratické činnosti státních orgánů. Právní jistotou ie možnost předvídat postup a rozhodnutí státních orgánů. Zákonností rozumíme všeobecnou vázanost právem (zákony).
Prameny práva
Prameny práva jsou zdroje, ze kterých právo poznáváme. Jde o formu, v jaké je právo vyjádřené. Prameny práva mohou být psané či nepsané (právní obyčeje).
Různé právní systémy rozlišují různé prameny práva. Pramenem práva mohou být: - právní obyčeje (dlouhodobě užívané pravidlo chování na určitém území respektované a vynucované státní moci); - soudní či správní precedenty (tj. první rozhodnutí ve věci, ve které nebylo dosud rozhodováno); - normativní smlouvy (dominují v právu mezinárodním); - normativní právní akty (např. zákony).