Úryvek z práce:
“ Hřbitovní kvítí- Sbírka je dedikována předčasně zemřelému Antonínu Tollmannovi, kterému je připsán i úvodní cyklus sedmi nečíslovaných básní. 52 číslovaných básní, ze kterých Hřbitovní kvítí sestává, lze dle Felixe Vodičky rozdělit na několik tematických okruhů: básně zaměřené na smysl poesie (19-23), lásku (24-34), morální status hříchu a nevinnosti (35-38), vztah humoru a smutku (40-43), bláznovství (44-46) a postavení básníka samotného (47-52). Aleš Haman rozlišuje tematické dělení i v první části sbírky, kterou rozděluje na: „dušičkovou“ náladu vyvolanou hřbitovní atmosférou (1,2), téma chudoby (3-7) a otázky věčnosti, času, trvání či pomíjivosti těla a ducha (8-17). Tema lásky lze dále rozdělit do dvou kategorií (viz Haman) a to 1) pocit lásky zklamané v duchu Máchova romantismu 2) obavy z podlehnutí milostnému citu, ztráta lásky. Toto členění Haman vysvětluje nestálostí Nerudova milostného života, především problémy ve vztahu k Anně Holinové.