Podnikové hospodářství je samostatnou součástí hospodářských (ekonomických) věd. Hospodářské vědy se obvykle člení na dvě skupiny: » národohospodářskou nauku, » podnikohospodářskou nauku. Společným předmětem zkoumání a popisu hospodářských věd je hospodářství. Pod tímto pojmem můžeme rozumět oblast lidské činnosti, která slouží k uspokojování potřeb. Prostředky k uspokojování se nazývají statky. Neomezenost lidských potřeb na jedné straně a nedostatek statků na straně druhé, nutí člověka hospodařit, tzn. využívat existující prostředky takovým způsobem, aby se dosáhlo co největšího uspokojení potřeb. Dosažení tohoto cíle předpokládá rozhodovací proces o výrobě statků (produkci), ale i o jejich spotřebě (konzumaci). Vznik hospodářství je tedy podmíněn omezeností statků a neomezeností lidských potřeb. Hospodářství samotné nemá žádnou hodnotu, je hodnotově neutrální. Hodnotu získává až na základě cílů, které se mají hospodářskou činností dosáhnout., tj. na základě uspokojení potřeb materiálními a nemateriálními statky. Hospodářské jednání (tak jako každé jiné) podléhá obecnému principu racionality, který říká, že určitého užitku (cíle) je třeba dosáhnout s nejmenší obětí (s co nejmenším vynaložením prostředků). V hospodářství má princip racionality podobu ekonomického principu resp. principu hospodárnosti. Ekonomický princip lze vyjádřit pomocí dílčích principů maxima a minima a to jak v kvantitativním (objemovém) tak v kvalitativním (hodnotovém) vyjádření. Kvantitativní vyjádření ekonomického principu říká, že: s danou spotřebou výrobních faktorů je třeba dosáhnout co největšího výnosu statků (princip maxima), nebo že daný výnos ve statcích je nutno dosáhnout s co nejnižší spotřebou výrobních faktorů (princip minima).