Velmi dobře si uvědomuji, že psát v současné době, která je zmítána politickými skandály v nejvyšších kruzích, o etice ve veřejné správě, je trochu kontroverzní téma. Již dlouho se volá po nápravě věcí veřejných, ovšem současné dění předčilo všechna očekávání. Kde začít? Co změnit, když je v nás hluboce zakořeněno jakési přesvědčení, že naše malé síly na změnu společnosti nestačí a drobné výhody jsou vlastně jakýmsi oceněním naší snahy, práce, vyjádření loajality a není na nich nic špatného. Je naše společnost skutečně hluboce zasažena neetickým chováním, klientelismem, korupcí a dopady jen dokreslují kolorit naší národní povahy? Jsou tyto jevy její součástí, kdy jde jen o širší sociální vazby a je třeba jen změnit úhel pohledu a rozšířit příliš těsně nastavené normy pro jednání, které lze ještě považovat ve společnosti za etické? Tak jako jsou různí lidé a různé sociální skupiny, jsou různé názory na to co korupce je a co již není. Jaká je v tomto ohledu česká kultura?
Veřejná správa, správa věcí veřejných, služba občanům, v zájmu jednotlivce, ve veřejném zájmu, to vše v mezích zákona a zákonným postupem. Tyto pojmy v mnohém z nás vyvolají rozporuplný pocit chaotické mašinerie, kde se služba nezřídka mění v pouhé striktní nařízení odosobněných úředníků, kteří ze své pozice neslyší na co se ptáte a reagují pouze na vyplněné formuláře.