Synchronní stroje se nejprve používaly jako generátory pro výrobu střídavé elektrické energie a jsou dodnes nejdůležitějšími elektrickými stroji právě pro její výrobu. Synchronní generátory nazývané také alternátory jsou nejčastěji trojfázové a jsou největšími vyráběnými elektrickými točivými stroji s výkony i více než 1000 MW. Alternátory jsou v elektrárnách poháněny parními nebo plynovými turbínami při rychlosti otáčení 3000 min-1 a nazývají se turboalternátory, nebo jsou poháněny vodními turbínami při rychlosti obvykle podstatně nižší a nazývají se hydroalternátory . Později se synchronní stroje začaly používat také jako motory, jednak jako synchronní kompenzátory (pro zlepšování účiníku v elektrické síti -sníží se tím zejména ztráty v síti a pro regulaci napětí v rozvodných sítích) a jednak pro pohony takových průmyslových zařízení, které nevyžadují časté spouštění a pracují s konstantní rychlostí a s málo proměnným činným zatížením jako jsou pohony velkých čerpadel, ventilátorů a kompresorů. S rozvojem výkonové elektroniky se synchronní motory uplatnily i v oblasti pohonů s regulací rychlosti a to u pohonů zařízení o výkonech řádově megawattů. V posledním období s prudkým rozvojem výkonové elektroniky, který umožnil vznik nových typů elektrických pohonů, našly synchronní motory uplatnění v oblasti průmyslové automatizace a robotiky. Většinou jde o pohony menších výkonů ve kterých se používají tzv. krokové motory, synchronní motory s permanentními magnety a reluktanční motory.