1) Pro zvolenou součást z předepsaného materiálu provést rozbor technologičnosti kování s ohledem na danou přesnost a počet kusů a zvolit odpovídající základní tvářecí stroj. 2) Na základě výkresu součásti navrhnout tvar výkovku dle ČSN 42 9030: stanovení přídavků na obrábění, technologických přídavků, velikosti úkosů, kontrola minimálních tloušťek a poloměrů zaoblení. Stanovení tolerancí na základě tvarové složitosti dle ČSN 42 9002. 3) Stanovení tvaru a rozměrů výchozího polotovaru. 4) Určení způsobu dělení materiálu a volba parametrů příslušného stroje. 5) Určení rozmezí kovacích teplot, volba způsobu ohřevu a určení doby ohřevu. 6) Návrh postupu kování včetně volby příslušného zařízení či stroje a výpočtu potřebných energeticko-silových parametrů pro předkovací, kovací a dokovací operace. 7) Návrh dokončovacích operací včetně tepelného zpracování výkovků.