Veřejná správa se svým výkonem dotýká všech jedinců společnosti. Její utváření souvisí s historickým vývojem, preferovanými hodnotami a směřováním dané země. Přes různorodost podob veřejné správy je povolání úředníka spojováno s představou člověka, který dbá především na dodržování zákonů, je odborníkem ve svém oboru a má určitý morální kredit. V členských státech Evropské unie jsou poměry zaměstnanců veřejné (státní) správy upraveny předpisy, které zajišťují její stabilizaci, umožňují její odborný růst, stanovují práva a povinnosti, případně určují sankce za jejich porušování.
V postkomunistických státech, ve kterých, podobně jako v České republice, probíhá transformace celé společnosti a tedy i veřejné správy, jsou přijaty zákony upravující zaměstnanecký nebo služební poměr ve vztahu ke státu. V České republice není výkonná moc realizována pouze státem, ale je přenesena na jednotlivé úrovně územní samosprávy. Poměry zaměstnanců obou částí veřejné správy jsou upraveny zákony přijatými v roce 2002. Zákon o úřednících územních samosprávných celků č. 312/2002 Sb. nabyl účinnosti v roce 2003, zákon o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon) č. 218/2002 Sb. účinnosti zatím nenabyl.
V oblasti ústředních orgánů státní správy (pro zkrácení bude dále používán termín „správní orgány“) nejsou dána zákonná pravidla upravující přijímání pracovníků, jejich vzdělávání, chování a jejich odpovědnost v případě selhání. Usneseními vlády České republiky byla přijata Pravidla pro vzdělávání zaměstnanců ve správních úřadech a Kodex etiky zaměstnanců ve veřejné správě (dále jen „Kodex“), ve kterých jsou zaměstnanci státních orgánu seznamováni se základními hodnotami, jež by měli ctít a svým chováním zvyšovat důvěru veřejnosti. Tento dokument byl schválen v roce 2001 a do současné doby je jediným dokumentem, který se zabývá požadavky na chování úředníků.