1.Prameny českého zemského práva do Obnoveného zemského zřízení.
-feudální právo vyjadřovalo především zájmy feudálů, chránilo jejich moc ekonomickou, feudální stát a náboženství jako výraz feudální ideologie. Základním systémem feudálního práva bylo jeho dělení na právo šlechtické - obecné či zemské - a práva zvláštní, která byla zemskému právo podřízena a nesměla mu odporovat. -právo šlechtické - upravovalo základní ústavně právní vztahy - mezi šlechtou a panovníkem, mezi státem a králem, počet a práva zemských úředníků atd. -práva zvláštní - sem patřilo právo městské, církevní, horní aj. -právo městské a zemské se vzájemně ovlivňovaly a v době stavovské i v některých ohledech přibližovaly. To neplatí ale o míře výsad, která tato práva jednotlivých skupinám poskytovala. Do značné míry se zachovával princip personality práva podle příslušnosti ke stavovské skupině a chápání práva jako privilegia (výsady), která zvýhodňují určité skupiny a jednotlivce. -typickým rysem feudálního práva tak od jeho zrodu byla zásadní diferenciace při ochraně příslušníků feudální spol. a jejich zájmů. Feudální právo bylo proti především privilegiem, neznalo a neuplatňovalo princip rovnosti ani uvnitř skupin.