V oblasti bývalé Sámovy říše vzniká okolo roku 830 (patrně roku 833 v souvislosti s dobytím sousedního Nitranského knížectví) Velkomoravská říše. Za jejího zakladatele je považován Mojmír I.
Pro politický život byl tehdy klíčový vztah s Franskou říší, které od roku 874 velkomoravská knížata platila mírový tribut. Nicméně ve snaze odpoutat se od závislosti na Francích se kníže Rastislav obrátil na Byzantskou říši s žádostí o vyslání křesťanské mise - příchod Cyrila a Metoděje r. 863. Emancipace moravské církve byla završena roku 880 bulou papeže Jana VIII. Industriae tuae, kterou bylo založeno moravské arcibiskupství a potvrzena slovanská liturgie (kterou o pět let později papež Štěpán VI. zrušil).
V čele stál panovník označovaný jako kníže. Podobně jako ostatní státy té doby byla i Velkomoravská říše silně centralizovaná. Poradním orgánem panovníka bylo shromáždění velmožů. Říše byla spravována systémem hradské správy, v čele jednotlivých žup stál župan.
Právními památkami z dob Velkomoravské říše jsou tzv. Nomokánon (Metodějův překlad byzantských Synagogae z 6. st.) a Zákon sjudnyj djudem.
K zániku Velkomoravské říše jako celku dochází nejspíše r. 906 v souvislosti s nájezdem Maďarů.