Pozitivní právo (ius positivum) - charakterizováno jako právo, které je výsledkem lidské volní aktivity
-
podmíněno lidskou vůlí
-
právo vytvořené lidmi, které je tvořeno systémem pravidel, jehož vynucování a kontrola je neodmyslitelně spojena se státem (státní mocí)
-
s pozitivním právem je spojen i pojem platnosti (vnímáme pouze, co je platné)
-
právo pozitivní chápeme jako: systém pravidel, jakožto projevů lidské vůle, který působí na své adresáty (lidi), aby určitým způsobem jednali (nebo nejednali) bez ohledu na svou vůli či záměry, který je spojen s určitým existujícím uznaným normotvůrcem (nejčastěji stát nebo jím uznaný subjekt), který se projevuje v určité formě a jeho neuposlechnutí je spojeno s nepříznivými, reálnými, následky
Přirozené právo (ius naturale)
-
Je na právu pozitivním nezávislé
-
V žádném případě nemůžeme chápat právo přirozené jako opak (protimluv) právu pozitivnímu
-
Je to právo neměnné (s určitými výhradami)
-
Na rozdíl od práva pozitivního existuje nezávisle na subjektu, který se jej pokouší poznat- má absolutní charakter
-
Můžeme rozlišit přirozené právo podle tvůrce, buď vytvořeno božským normotvůrcem, nebo odvoditelné z lidského rozumu
-
Může být ztotožňováno s lidskou morálkou nebo se spravedlností
Právní a sociální stát
-
Koncept právního státu je jedním ze základních pilířů západního pojetí státu, práva a politiky 20. a 21. Století
-
Právo a stát charakterizuje jejich vzájemnou provázanost
Vztah státu a práva
-
stát je pro právníka především právním jevem
-
Právní stránka státu představuje jeho normativitu
-
Stát je především sociálním jevem, soubor lidí na určitém území, který se pravidelností sociálního života stává univerzální institucí společnosti, institucionalizovanou formou společenského života. Toto sociálno představuje fakticitu státu
-
Stát je i politickým jevem