Studijní materiál: Nejistoty měření

Přesnost měření probíraná ve skriptech používá pojmy chyba měření a správná hodnota měřené veličiny. V poslední době se ale v měřicí technice zavádí hodnocení přesnosti jiným způsobem - pomocí nejistoty měření.
Pojem nejistota měření byl zaveden na základě doporučení Mezinárodního výboru pro míry a váhy. V roce 1993 vydala Mezinárodní organizace pro normalizaci (ISO) první vydání praktické příručky pro určování nejistot měření.

V roce 2003 vstoupila v platnost česká verze evropské normy „Elektrická a elektronická měřicí zařízení - vyjadřování vlastností“ (ČSN EN 60359). Tato norma definuje měřenou hodnotu jako střední prvek souboru, který reprezentuje měřenou veličinu a nejistotu měření jako rozsah hodnot v nichž se může měřená hodnota s určitou jistotou pohybovat.

Základní kvantitativní charakteristikou nejistoty měření je standardní nejistota. Je to směrodatná odchylka veličiny, pro niž je nejistota udávána. Označuje se symbolem u (z angl. uncertainty).