1. Fyzikální veličina, soustava jednotek SI, rozměr jednotky, rozměr veličiny (1.2) Fyzikální veličina - míra vlastnosti objektu, pro kvantitativní popis se zavádí jednotky, poté můžeme definovat hodnotu fyzikální veličiny jako součin číselné hodnoty a jednotky. V dnešní době se používá soustava jednotek SI, která obsahuje 7 základních jednotek, odvozené jednotky, násobky jednotek a dvě bezrozměrné doplňkové jednotky. Základní veličiny: délka, hmotnost, čas, elektrický proud, termodynamická teplota, látkové množství a svítivost. Každá základní veličina má základní jednotku, která je nějakým způsobem definována. Násobky a díly jednotek: tera až piko. Vedlejší jednotky: typ minuta, litr, tuna.
2. Polohový vektor, pohybové funkce, rychlost a zrychlení hmotného bodu, pohyb přímočarý rovnoměrný a rovnoměrně zrychlený (2.1.1, 2.1.2) Poloha vždy ke vztažnému bodu, popřípadě tělesu (Země, laboratoř), poloha bodu A vyjádřena polohovým vektorem, počáteční bod v počátku, koncový bod bodem A, zavádí se jednotkové vektory i, j, k ve směru souřadných os a jejich lineární kombinací můžeme získat polohový vektor bodu v prostoru. Pokud těleso koná pohyb, tedy mění polohu, můžeme ho vyjádřit pohybovými funkcemi x, y a z v závislosti na čase. Takto popsaná křivka v prostoru se nazývá trajektorií. Okamžitá rychlost v je definována jako derivace polohového vektoru podle času. Zrychlení je pak definováno jako derivace rychlosti podle času, tedy 2. derivace polohy podle času. Pohyb přímočarý - nemění se směr vektoru okamžité rychlosti, pohyb rovnoměrný - nemění se velikost rychlosti, pohyb rovnoměrně zrychlený - velikost zrychlení je na čase nezávislá.