Cestovní ruch patři v dnešní době mezi největší a nejrychleji se rozvíjející průmysly světa. Ovlivňuje tvorbu hrubého domácího produktu, trh práce, vytváření devizových rezerv státu, platební bilanci státu, tvoří příjmy místních rozpočtů, podporuje investiční aktivity, přispívá k ochraně kulturních, uměleckých a historických památek a v neposlední řade zvyšuje všeobecnou vzdělanostní úroveň. Cestovní ruch přispívá prvotně k rozvoji prosperity jednotlivých regionu a následně celého státního celku. Na trhu cestovního ruchu se pohybuje celá řada tržních subjektů jako např. hoteliéři, provozovatelé restaurací, dopravci, kraje, poskytovatelé služeb apod. Zkušenosti ze zahraničí ukazují potřebu koordinace činností subjektů cestovního ruchu na jednotlivých územních celcích tzv. destinacích. V současné době proto roste význam tzv. destinačních společností, které se snaží aplikovat principy destinačního managementu za účelem rozvoje cestovního ruchu v destinaci.
Přínosy cestovního ruchu jsou z velké části nekvantifikovatelné, přesto jeho význam a vážnost v rozvoji regionů neustále roste. Vznikají organizace zabývající se rozvojem cestovního ruchu, municipality měst vytvářejí odbory cestovního ruchu a sami poskytovatelé služeb cestovního ruchu upozorňují na důležitost podpory rozvoje cestovního ruchu. Obecně je platné, že jakákoliv samostatná jednotka pro svůj růst musí být profesionálně řízena. Z tohoto pohledu je destinace samostatnou jednotkou, která se bude snažit o prosazení a konkurenceschopnost na trhu cestovního ruchu. Právě destinační management je často definován jako nejvyzrálejší forma řízení cestovního ruchu.