V létě roku 1787 švédský chemik a mineralog Carl Axel Arrhenius (1757 - 1824) v odlehlém lomu vesnice Ytterby poblíže Stockholmu černý nerost a podle naleziště jej nazval ytterbit. O sedm let později se finskému chemiku Johanu Gadolinovi (1760 - 1852) podařilo izolovat z tohoto nerostu novou „zeminu". Objev potvrdil Anders Gustaf Ekeberg (1767 - 1813), profesor chemie na universitě v Uppsale. Nový oxid dostal název „yttriová zemina". K poctě Gadolinově by ytterbit přejmenován na gadolinit.
Za několik málo let po tomto objevu našli nezávisle na sobě Jöns Jacob Berzelius a jeho žák Wilhelm Hisinger (1766 - 1852) ve Stockholmu a Martin Heinrich Klaproth v Berlíně také nový oxid, „zeminu ceritovou"...