1. Historie posuzování vlivu na životní prostředí (z mezinárodního pohledu, v prostředí České republiky).
Svět
Ekonomický rozvoj nejvyspělejších států světa a jeho negativní vliv na životní prostředí přiměl společnost k novému přístupu k povolování svých záměrů. V 70. letech 20. století docházelo k rozvoji komplexního a systematického zkoumání možných důsledků realizace a provozu připravovaných projektů i rozvojových koncepcí na ŽP. Pro uplatňované postupy se vžilo označení EIA (Environmental Impact Assessment), v ČR se nejčastěji setkáváme s pojmem „posuzováním vlivu na životní prostředí“.
První dokument s pravidly posuzování vlivu na životní prostředí vznikl v roce 1969, kdy byl v USA vyhlášen zákon NEPA na ochranu ŽP s cílem „podpořit úsilí zabránit nebo eliminovat škody na životním prostředí a biosféry“. Přínos tohoto zákona spočíval ve způsobu, jakým zavedl mezioborovou ochranu životního prostředí. Do té doby byla pro každou složku životního prostředí speciální právní norma. Dalším jeho přínosem bylo možnost vstupu veřejnosti do rozhodování, která patrně souvisela s rozvojem ekologických hnutí počátkem sedmdesátých let. NEPA se poměrně rychle rozšířila i do ostatních krajin. Většina zemí už v té době řeší problémy znečistěného ovzduší nebo eroze půdy. Ve stejné době začínají některé státy opatrně napodobovat zákon NEPA. Příklad USA následovaly: Kanada - 1973, Austrálie - 1974, Malajzie - 1974, Francie - 1976, Nizozemí - 1979, (ČR - 1992). Také některé mezinárodní agentury EIA implementují - OECD (1974).