1. Charakteristika soutěžního chování a soutěžního práva, struktura soutěžního práva a jeho prameny
Hospodářská soutěž (dále HS) Není v zákoně nikde konkrétně definována, ale dá se pojmout jako souběžná snaha subjektů na trhu určitého druhu zboží nebo služeb, jejím cílem je dosažení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských užitků/výsledků a jež vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Karel Engliš definuje hospodářskou soutěž jako situaci, kdy více osob žádá nebo nabízí totéž a mezi sebou zápasí, je tedy k tomu třeba: 1. identita předmětu (soutěže) 2. pluralita osob (soutěžících) 3. zápas mezi nimi (soutěž) o předmět soutěže.
V hospodářské sféře probíhá soutěž na straně nabídky a poptávky. Na straně nabídky má soutěž: - pozitivní funkci: zefektivnění výroby, racionální organizace obchodu, vzestup kvality, pokles cen - negativní funkci: snaha vyloučit nebo omezit soutěž, získat zákazníky levnými nekvalitními výrobky, nekalé soutěžní praktiky = deformování pravidel fair play v hospodářské konkurenci - s těmito nekalými jevy se snaží právo vypořádat). Na straně poptávky: - převážně ekonomická negativa - vzestup soutěže na straně poptávky obvykle chápán jako symptom krizového stavu ekonomiky, protože nabídka je deficitní - zde má právo velmi málo prostředků, navíc málo efektivních = umělá regulace cen).
Dokonalá soutěž = nemůže-li žádný výrobce ani kupující působit na tržní cenu Nedokonalá soutěž = jednotlivci cenu mohou ovlivňovat