Pro určování vzájemné polohy bodů na zemském povrchu je nutno provádět měření fyzikálních veličin, např. délek, úhlů, převýšení, ale i času, teploty, tlaku, vlhkosti a dalších fyzikálních veličin, které mohou ovlivňovat přesnost dosažených výsledků. Měřená veličina je přitom porovnána s veličinou jednotkovou. Jednotky byly v dřívějších dobách nejen v různých zemích, ale i v různých krajích různé a mnohdy i při stejném názvu měly jiné hodnoty (např. míle), což působilo značné potíže. Proto na konci 19. století došlo ke sjednocení a vzniku metrické soustavy (metr-kilogram-sekunda, MKS), ke které postupně přistoupila většina států. Od roku 1960 je obecně používaná soustava SI. Soustava SI (zkratka z francouzského Le Systéme International d´Unités) je mezinárodně domluvená soustava jednotek fyzikálních veličin, která se skládá ze základních jednotek, odvozených jednotek a násobků a dílů jednotek. Mezinárodně garantuje definice jednotek a uchování etalonů Bureau International des Poids et Mesures v Sévres (Francie), v ČR je to Český metrologický institut v Brně.
Základních jednotek je sedm: metr, kilogram, sekunda, kelvin, ampér, kandela a mol. Odvozené jednotky se tvoří výhradně jako součiny a podíly jednotek základních. Násobky a díly (výhradně dekadické) se tvoří pomocí předpon před jednotkami. V Česku vyplývá pro subjekty a orgány státní správy povinnost používat soustavu jednotek SI ze zákona č.505/1990 Sb. (Zákon o metrologii; s následujícími změnami) a souvisejících vyhlášek MPO, zejména vyhlášky č.264/2000 Sb.