Listina základních práv a svobod je deklarace základních práv a svobod člověka, vyhlášená jako součást ústavního pořádku státu nejprve ústavním zákonem České a Slovenské Federativní Republiky, později Ústavou České republiky a usnesením předsednictva České národní rady.
Listina je nadřazená ostatním právním aktům, které se jí musí přizpůsobit. Představuje ústavní právo hmotné, ostatní normy ústavního práva mají povahu instituciální, organizační, procedurální. Hlavním rysem je přímá aplikovatelnost a vynutitelnost ustanovení. Má-li být ústavní předpis aplikovatelný, musí být splněny dva požadavky a to hmotně-právní a procesní. První spočívá v koncipování předpisu tak koncesně, aby na jeho základě šlo přezkoumat, zda určitý zákon odpovídá Listině, nebot´ ta musí být v každém případě zachována, pokud sama nepřipouští výjimku, která nesmí být překročena či samovolně interpretována. Procesně-právní předpoklad je dán přítomností nezávislého nadstranického orgánu, nadaného pravomocí přezkoumávat soulad právních norem s přijatými závazky. Tímto orgánem je Ústavní soud v Brně. Problémem je v současné době zajistit skutečnou, a ne jen proklamovanou, nezávislost ústavního soudu v důsledku politického boje o vliv ve státních orgánech. Řešením by bylo pozastavení politické činnosti a organizovanosti soudců, ale tento krok je v rozporu s Listinou. Lze tak spoléhat jen na čestnost soudců působících v tomto orgánu.