Vypracované otázky: Vypracované otázky k zápočtu z předmětu Teorie práva

1. Pojem práva; právo objektivní a právo subjektivní; právo pozitivní a právo přirozené
Pojem právo nelze vymezit jednoduchým způsobem. Jedná se o multidimenzionální fenomén, který může být zkoumán ve více rovinách (aspektech). Nelze jej definovat pomocí jediné definice, neboť se jedná o polysémní (vícevýrazový) výraz.

Právo může být zkoumáno zejména:
v rovině normativní (jako systém pravidel regulujících chování lidí)
v rovině sociální ( jako systém společenských vztahů determinující obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace)
v rovině axiologické ( z hlediska hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány)
v rovině mocenské ( jako prostředek realizace státní politiky, respektive mezinárodní politiky)
v rovině informační ( jako nositel informací pro adresáty norem)

Objektivní právo
Rozumí se jím právo v normativním smyslu - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznávaných státem (respektive mezinárodním společenstvím států). Právní normy se vyznačují formální účinností, jsou obsaženy v oficiálních, státem uznaných pramenech práva. Takto vymezené právo je objektivním pozitivním právem. Právo jako systém norem lze chápat vskutku jako určitou část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty ( PO, FO, orgány veřejné moci) vstupují. Právo představuje součást společenského prostředí, v němž žijí a působí (subjekty).
Významnou součástí takto chápaného objektivního práva jsou i právní principy. Odlišují se od právních norem, a to jak mírou obecnosti tak i specifickým významem a způsobem použití v právním systému. Působí však rovněž regulativně (preskriptivnost) jako právní normy a jsou uznávány i ze strany státu.

Subjektivní právo
Představuje možnost chování, zaručenou právním subjektům objektivním právem. Nakolik tato možnost chování je státně mocensky uznána a zaručena, představuje subjektivní pozitivní právo. Struktura subjektivního práva zahrnuje jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnosti jiného právního subjektu. Právní povinnost je možno vymezit jako nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce.
Významný je rozdíl mezi subjektivním právem a vlastním chováním v jeho mezích, které se označuje jako výkon práva.

Právo lze dále dělit na:
» právo veřejné (normy práva veřejného upravují také vztahy ve společnosti, v nichž stát s jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, kterým jsou uloženy povinnosti -> např. trestní, finanční, správní)
» právo soukromé (normy práva soukromého upravují takové vztahy ve společnosti, v nichž je rovné postavení účastníků, a to i tehdy, když je jedním z účastníků stát. -> např. občanské, obchodní, rodinné)
» právo hmotné ( úprava podstaty - např. v trestním právu - co je trestný čin, sankce apod.)
» právo procesní (upravuje procesní postup - např. trestní, občanský S.Ř.)