Právo je společensko-vědní disciplína zabývající se vztahy, reguluje interakci různých subjektů ve společnosti, ve vztahu k věcem mezi sebou apod. Předmětem právní opravy jsou tudíž určité vztahy. To lze říci též o ústavním právu, jako o vyvinuvší se disciplíně.
Ústavní právo se v právních vědách posuzuje nejméně ve třech aspektech: » odvětví práva konkrétních států » vědecká disciplína » pedagogická disciplína v systému univerzitního (VŠ) Ústavní právo = státní právo → okruh společenských vztahů je přibližně stejný. U nás tedy Ústavní právo - rozsah ústavněprávní úpravy je podstatně širší než jenom systém státní moci. » zrodilo se z potřeby stanovit určitá pravidla pro činnost institucí státu, FO a postupně též politických stran a systému veřejné moci. » Jeho vývoj souvisí s vývojem demokracie a pojetí svobody, postupně též s myšlenkou ústavního a právního státu.
2. Historický a současný význam ústav, etapizace moderní ústavnosti
pojem ústava: - od konce 16. stol. byl výraz „základní zákon“ pro popis těch norem, které upravují statut francouzské monarchie - slovo „ústava“ zavedeno v 18. stol. v mnoha významech - ústava předně znamená „zřizovat“, „formovat“ - slovo ústava bylo užíváno v antickém Římě pro vyhlášení legislativních opatření - již od 18. stol. se na světě začíná užívat pojmu „ústava“ jako aktu vymezujícího základy zřízení státu a v tom smyslu dnes existuje ve většině jazyků světové lidské kultury - s demokratickými revolucemi moderní historie se začíná vyvíjet moderní ústavnost - jejím základem jsou deklarace, právní akty, ústavy, rozhodnutí ústavních soudů atd. > tyto akty jsou v historii obvykle výsledkem situace, kdy nová politická autorita (koalice) zakotvuje politické a právní předpisy nového zřízení