Vypracované otázky: Vypracované zkouškové otázky z předmětu Teorie práva
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Teorie práva
- Autor:katerina.loumova
- Ročník:1. ročník
- Rozsah A4:26 strán
- Zobrazeno:1 418 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,3 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:8488
- Poslední úprava:15.08.2016
1. Pojem práva, právo objektivní a právo subjektivní, právo pozitivní a právo přirozené
Právo - nemůže být jednoznačně vymezeno, může být zkoumáno zejména:
• v rovině normativní (jako systém pravidel regulujících chování lidí)
• v rovině sociální ( jako systém společenských vztahů determinující obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace)
• v rovině axiologické ( z hlediska hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány)
• v rovině mocenské ( jako prostředek realizace státní politiky, respektive mezinárodní politiky)
• v rovině informační ( jako nositel informací pro adresáty norem)
Objektivní právo
- rozumí se jím právo v normativním smyslu - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznávaných státem. Právní normy se vyznačují formální účinností, jsou obsaženy v oficiálních, státem uznaných pramenech práva. Právo jako systém norem lze chápat vskutku jako určitou část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty ( PO, FO, orgány veřejné moci) vstupují.
Subjektivní právo
- představuje možnost chování, zaručenou právním subjektům objektivním právem. Struktura subjektivního práva zahrnuje jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnosti jiného právního subjektu. Právní povinnost je možno vymezit jako nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce.
Právo lze dále dělit na:
» právo veřejné (normy práva veřejného upravují také vztahy ve společnosti, v nichž stát s jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, kterým jsou uloženy povinnosti -> např. trestní, finanční, správní)
» právo soukromé (normy práva soukromého upravují takové vztahy ve společnosti, v nichž je rovné postavení účastníků, a to i tehdy, když je jedním z účastníků stát. -> např. občanské, obchodní, rodinné)
» právo hmotné ( úprava podstaty - např. v trestním právu - co je trestný čin, sankce apod.)
» právo procesní (upravuje procesní postup - např. trestní, občanský S.Ř.)
Právo - nemůže být jednoznačně vymezeno, může být zkoumáno zejména:
• v rovině normativní (jako systém pravidel regulujících chování lidí)
• v rovině sociální ( jako systém společenských vztahů determinující obsah těchto pravidel a zároveň výsledek normativní regulace)
• v rovině axiologické ( z hlediska hodnot, které jsou v normativní regulaci zprostředkovány)
• v rovině mocenské ( jako prostředek realizace státní politiky, respektive mezinárodní politiky)
• v rovině informační ( jako nositel informací pro adresáty norem)
Objektivní právo
- rozumí se jím právo v normativním smyslu - souhrn právních norem jako obecně závazných pravidel chování stanovených či uznávaných státem. Právní normy se vyznačují formální účinností, jsou obsaženy v oficiálních, státem uznaných pramenech práva. Právo jako systém norem lze chápat vskutku jako určitou část objektivní reality, do níž jednotlivé právní subjekty ( PO, FO, orgány veřejné moci) vstupují.
Subjektivní právo
- představuje možnost chování, zaručenou právním subjektům objektivním právem. Struktura subjektivního práva zahrnuje jak samotnou možnost chování, tak tomu odpovídající právní povinnosti jiného právního subjektu. Právní povinnost je možno vymezit jako nutnost chovat se určitým způsobem pod hrozbou sankce.
Právo lze dále dělit na:
» právo veřejné (normy práva veřejného upravují také vztahy ve společnosti, v nichž stát s jeho orgány vystupují jako nadřízení nositelé moci vůči podřízeným osobám, kterým jsou uloženy povinnosti -> např. trestní, finanční, správní)
» právo soukromé (normy práva soukromého upravují takové vztahy ve společnosti, v nichž je rovné postavení účastníků, a to i tehdy, když je jedním z účastníků stát. -> např. občanské, obchodní, rodinné)
» právo hmotné ( úprava podstaty - např. v trestním právu - co je trestný čin, sankce apod.)
» právo procesní (upravuje procesní postup - např. trestní, občanský S.Ř.)