- věda zabývající se světem jako celkem - zkoumá podstatu světa (zjednodušené)
- v evr. myšlení se objevuje ve starém Řecku, = láska k moudrosti - původ. označovala souhrn veškerého vědění - zahrn. poznatky, které patří i do jiných spec. věd (mat., hist...) --- vzniká problém vymezení filozofie
Aristoteles - označuje ji jako metafyziku (tzn. to co je za fyzikou) - věda, která zkoumá jsoucí jako jsoucí a to, co mu právem náleží (to, co je charakterizuje; co charakterizuje příčiny existence a fungování jsoucího) - vymezení vztahu mezi filofofií a ostatními vědami
Metafyzikou byla F označována ve středověku a jistým způs. i dodnes. - Od 19. stol. - nástup Hegela - používání metafyziky ve významu metody přístupu ke světu, podle níž je svět jednou provždy neměnný, dán - proti stojí F založená na dialektice (o metodě, zkoumá svět v pohybu a ve vývoji) - dialektika x metafyzika - (dialektika před Hegelem označ. umění vést rozhovor, starověk)
Starověk - středověk - Aristotelovo pojetí převládalo i ve středověku, navázalo na uč. Aristotela hl. učením Tomáše Akvinského (největší fil. autorita) - F zkoumá jsoucí jako jsoucí a svět jako celek stvořen Bohem (vypovídá zprostředkovaně o tvůrci světa, o Bohu) - teologie - F předstupněm T, něčím co vede k T, sloužící T, T stojí nad F