Smlouva o dílo je smluvním typem, který v obchodněprávních vztazích najde časté uplatnění. Po kupní smlouvě bude smlouva o dílo nejčastěji frekventovaná.
Zkoumá-li se smlouva o dílo z hlediska historického, respektive z hlediska římského práva „zjistíme, že byla od smlouvy kupní (trhové) dosti vzdálena a těsněji byla spjata se smlouvou námezdní a se smlouvou o nájmu věci. Termín locatio conductio označoval společně všechny tyto tři smlouvy, které spojovalo, že za peněžní úplatu se poskytuje nikoli věc, jako při trhu, nýbrž užívání nebo požívání věcí (locatio conductio operi). Smlouva o dílo byla charakterizována tím, že má za předmět nikoli práci, nýbrž výsledek - opus“.
Smouva o dílo je upravena v obchodním zákoníku v §§ 536-565 dále pro občanskoprávní vztahy duplicitní je stručná úprava v občanském zákoníku a problematiku děl autorských upravuje autorský zákon.
Smlouvu o dílo řadíme mezi „obchody relativní“, tzn. že při jejím obecném užití půjde o závazkový vztah mezi podnikateli a že při jeho vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týká jejích podnikatelské činnosti.