Vypracované otázky: Vypracované státnicové otázky ze Správního práva
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,0 %
- Typ:Vypracované otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Správní právo
- Autor:katerina.loumova
- Ročník:3. ročník
- Rozsah A4:37 strán
- Zobrazeno:1 176 x
- Stažené:2 x
- Velikost:0,5 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:8530
- Poslední úprava:15.08.2016
1. Pojem a druhy VS, rozdíly mezi VS, zákonodárstvím, soudnictvím a vládou
1.1 Správa a veřejná správa
- činnost sledující záměrně urč. cíl nebo činnost nesoucí se za trvalým účelem řídit urč. záležitosti (J. Pražák). Podle toho, zda činnost sleduje cíle veřejné či soukromé se rozlišuje: 1/ správa veřejná - vykonávána ve veřej. zájmu; je více vázána právem; činnost převážně vrchnostenská; nositelé mohou st. moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl.2 LZPS); 2/správa soukromá - spojena zejm. s hospodářskou aktivitou FO a PO. VS lze chápat: 1/ v materiálním pojetí (funkčním; urč. druh činnosti-spravování) - činnost st. nebo jiných veřej. orgánů, která svým obsahem není zákonodárstvím ani soudnictvím (negativní, substraktivní vymezení); činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady vázány ve své činnosti nejen pr. předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (pozitivní vymezení); 2/ ve formálním pojetí (organizačním, institucionálním) - činnost orgánů označených jako správní úřady (J. Hoetzel).
1.2 Rozdíly mezi VS, zákonodárstvím, soudnictvím a vládou
- rozhodující je orgán činnost vykonávající spolu se svými zákl. atributy - působností a pravomocí (nikoliv tedy druh činnosti). 1/ zákonodárství - stanovení obecných abstraktních norem, v jejichž rámci se smí správa pohybovat; nadřazeno nad VS; VS je činností podzákonnou, výkonnou a nařizovací (funkční pojetí); VS se pak zprostředkovaně na zákonodárství podílí (legislativní iniciativa vlády, ministerstev a jiných spr. úřadů), přímo pak vydává pr. předpisy k provedení zákonů; 2/ soudnictví - hodnocení stavu věcí za použití platného práva, přičemž toto hodnocení vede k závaznému rozhodnutí; provádění zákonů a jiných pr. předpisů osobami, které jsou vázány jen zákony, jejich nezávislost je zaručena; VS je prováděním zákonů či jinou činností ve veřej. zájmu osobami, které nejsou nezávislé; VS je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle, zatímco soudnictví je spojeno se současným stavem a platí pro ně zásada hic et nunc. Akty VS bývají převážně konstitutivní, akty soudní deklaratorní. Správa jedná ve vlastní věci a z vlastní iniciativy, soudnictví autoritativně a nezávisle nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy. Správa může vedle konkrétních aktů vydávat též abstraktní (k provedení zákonů). 3/ vláda - je řídícím orgánem vůči hierarchické soustavě spr. úřadů jako vykonavatelů st. správy, vůči jiným subjektům je její pravomoc omezena na formy stanovené pr. řádem; vykonává též činnosti, které nejsou typicky správní (nepodléhají zcela zásadě legality správy) = vláda (zejm. politické vedení správy, vč. organizace spr. úkolů a úřadů; utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu).
1.1 Správa a veřejná správa
- činnost sledující záměrně urč. cíl nebo činnost nesoucí se za trvalým účelem řídit urč. záležitosti (J. Pražák). Podle toho, zda činnost sleduje cíle veřejné či soukromé se rozlišuje: 1/ správa veřejná - vykonávána ve veřej. zájmu; je více vázána právem; činnost převážně vrchnostenská; nositelé mohou st. moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (čl.2 LZPS); 2/správa soukromá - spojena zejm. s hospodářskou aktivitou FO a PO. VS lze chápat: 1/ v materiálním pojetí (funkčním; urč. druh činnosti-spravování) - činnost st. nebo jiných veřej. orgánů, která svým obsahem není zákonodárstvím ani soudnictvím (negativní, substraktivní vymezení); činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady vázány ve své činnosti nejen pr. předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (pozitivní vymezení); 2/ ve formálním pojetí (organizačním, institucionálním) - činnost orgánů označených jako správní úřady (J. Hoetzel).
1.2 Rozdíly mezi VS, zákonodárstvím, soudnictvím a vládou
- rozhodující je orgán činnost vykonávající spolu se svými zákl. atributy - působností a pravomocí (nikoliv tedy druh činnosti). 1/ zákonodárství - stanovení obecných abstraktních norem, v jejichž rámci se smí správa pohybovat; nadřazeno nad VS; VS je činností podzákonnou, výkonnou a nařizovací (funkční pojetí); VS se pak zprostředkovaně na zákonodárství podílí (legislativní iniciativa vlády, ministerstev a jiných spr. úřadů), přímo pak vydává pr. předpisy k provedení zákonů; 2/ soudnictví - hodnocení stavu věcí za použití platného práva, přičemž toto hodnocení vede k závaznému rozhodnutí; provádění zákonů a jiných pr. předpisů osobami, které jsou vázány jen zákony, jejich nezávislost je zaručena; VS je prováděním zákonů či jinou činností ve veřej. zájmu osobami, které nejsou nezávislé; VS je činností nepřetržitou, směřující k naplnění budoucího cíle, zatímco soudnictví je spojeno se současným stavem a platí pro ně zásada hic et nunc. Akty VS bývají převážně konstitutivní, akty soudní deklaratorní. Správa jedná ve vlastní věci a z vlastní iniciativy, soudnictví autoritativně a nezávisle nalézá právo ve sporu, kde soudce je neutrální a bez iniciativy. Správa může vedle konkrétních aktů vydávat též abstraktní (k provedení zákonů). 3/ vláda - je řídícím orgánem vůči hierarchické soustavě spr. úřadů jako vykonavatelů st. správy, vůči jiným subjektům je její pravomoc omezena na formy stanovené pr. řádem; vykonává též činnosti, které nejsou typicky správní (nepodléhají zcela zásadě legality správy) = vláda (zejm. politické vedení správy, vč. organizace spr. úkolů a úřadů; utváření vnitřních směrů politiky a vnějších vztahů státu).