Mezinárodní právo je soubor právních pravidel upravujících chování států a jiných subjektů mezinárodního práva v jejich mezinárodních vztazích. Stanoví způsoby chování, které jsou nezbytné ke spořádanému soužití lidí na této planetě a které nejsou upraveny ve vnitrostátním právu. „Mezinárodní právo“ je tradiční název, který se vžil a používá se => jde o právo mezi subjekty mezinárodního práva. Je to novodobý název (starý asi 200 let), původně se hovořilo o právu národů. Historie -> předpokladem vzniku je existence rovných subjektů, formuje se v 17. století, hlavním předělem byla 1. světová válka. Zvláštnosti mezinárodního práva: • normotvůrce je zároveň adresátem • decentralizovaný výkon donucovacích pravomocí • není zde nadřazená soudní moc • právo částečně nepsané -> roste význam smluv • především hmotné právo
2. Vztah mezinárodního práva a mezinárodní politiky
Mezinárodní politika je výsledkem vzájemného působení zahraničních politik všech států, které prosazují své zájmy, svá hlediska. Např. v 19. století přinesla Evropě relativně dlouhé období míru politika rovnováhy. Mezinárodní politika má několik nástrojů - diplomacie, propaganda, zbrojení, válka,… a taktických prostředků - vytváření aliancí, imperialismus,… Mezinárodní právo se často utváří z mezinárodněpolitické praxe států -> jakmile norma vznikne, působí zpětně. MP je i užitečným nástrojem mezinárodní politiky (když ho lze využít), nebo překážkou (brání-li dosažení cíle). Vliv mezinárodního práva na skutečné chování států trvale roste -> dodržovat MP se stává pro státy potřebou, dodává důvěryhodnost. Porušením se státy vystavují kritice, sankcím,…