Zájmy a představy nejsou realizovatelné bez uplatnění autority. Společná autorita se obvykle neobešla bez určitého organizovaného ztvárnění, které můžeme nazývat politickou nebo veřejnou mocí. Politická moc dělí společnost na ovládající a ovládané. V demokratickém systému směřuje ve prospěch většiny při respektování práv menšiny. Přirozenou autoritou rozumíme podporu panovníka, využívání ideologií, náboženství apod. Veřejná moc bez podpory obyvatelstva je totalitní, diktátorská. Veřejná moc je organizovaný systém institucí s mocenským oprávněním. Veřejná moc je schopnost vnutit vůli vyjadřující veřejný zájem jednotlivcům, sociálním skupinám a celé společnosti. Veřejná moc je zejména státní moc, disponují jí však i nestátní, veřejnoprávní korporace (obec, kraje, profesní komory, VŠ). Výkon veřejné moci provádějí orgány veřejné moci, avšak pouze na základě a v mezích zákona.
2. pojetí státu
Veřejná moc má podobu státu. Stát je typem organizované autority, která maj určitou strukturu. Stát je tedy nástroj (instituce) společnosti, jehož základním úkolem je zajišťovat její soudržnost. Úloha státu spočívá v tom, že vytváří závazná pravidla života ve společnosti - právní normy, že dohlíží na jejich dodržování a postihuje jejich porušování. Další úlohou státu je chránit mír, pořádek a bezpečnosti - úloha spočívá v povinnosti bránit stát před vnějšími nepřáteli. Stát je určitý celek či systém, který sestává z jednotlivých částí, jimiž jsou různé státní orgány, úřady, ústavy a zařízení. Stát disponuje mocí. Moc je společenský vztah, z něhož jednomu jeho účastníkovi vyplývá právo přikazovat něco druhému účastníkovi, tomu z něho plynou povinnosti. Stát disponuje určitou mocí ve vztahu k obyvatelstvu, které se nalézá na jeho území. V demokracii je zdrojem moci lid a existuje zde dělba moci - moc zákonodárná, výkonná a moc soudní. Stát lze posuzovat z mnoho pohledů - geograficky, sociologicky, politicky, theologicky atd.