Státnicové otázky: Vypracované státnicové otázky - Obecná teorie soukromého práva
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:92,3 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Vysoká škola Karlovy Vary
- Kategorie:Humanitní vědy
- Podkategorie:Právo
- Předmět:Obecná teorie soukromého práva
- Autor:katerina.loumova
- Ročník:2. ročník
- Rozsah A4:57 strán
- Zobrazeno:886 x
- Stažené:1 x
- Velikost:0,6 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:8625
- Poslední úprava:30.08.2016
1. Pojem, předmět úpravy a základní zásady občanského práva
POJEM OBČANSKÉHO PRÁVA
PŘEDMĚT ÚPRAVY
ZÁKLADNÍ ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA
Základní metodou regulace občanského práva je rovnost subjektů - §2, odst. 2 OZ. Toto rovné postavení se projevuje ve 2 směrech:
a) žádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůže druhému účastníku (subjektu) jednostranně ukládat povinnosti
b) žádný z účastníků občanskoprávních vztahů nemůže sám mocensky - autoritativně vynutit na druhém, resp. na ostatních své subjektivní občanské právo. Nedohodnou-li se účastníci občanskoprávního vztahu, musí se za tím účelem obrátit s návrhem - žalobou na soud.
Základní zásady soukromého práva
a) zásada vše je dovoleno, co není zakázáno - zásada legální licence, vychází z LZPS, např. ust. §2, odst. 3 OZ
b) zásada autonomie vůle subjektu - zásada smluvní svobody; představuje volnost při uzavírání smluv, volnost výběru jejich typů, volnost utváření jejich obsahu, určení formy apod.
c) zásada právní jistoty - zásada nedotknutelnosti vlastnictví, včetně právní ochrany vlastníka (§ 126), v závazkovém právu zásada „pacta sunt servanda“ (§ 493); porušení smlouvy je chápáno jako porušení práva a zakládá odpovědnost toho, kdo porušil smlouvu; projevy zásady právní jistoty:
• zákon nepůsobí zpětně
• smlouva zavazuje pouze své adresáty, přičemž postavení třetích osob by se nemělo zhoršit
• ochrana dobré víry
d) zásada ochrany dobré víry (bona fides) - nemůže být poškozen ten, kdo sám jedná v oprávněné dobré víře, že jedná po právu, resp. ten, kdo oprávněně důvěřuje v to, že po právu jedná někdo jiný (např. § 33 b, odst. 4, § 35 odst. 3, § 42 a odst. 2 a další)
e) zásada zákazu zneužití práv - § 3, odst. 1 - výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy; dobré mravy = souhrn společenských a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost
f) zásada prevence - § 3 odst. 2, obecně je uloženo FO a PO, státním orgánům i orgánům místní samosprávy dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou; zásada „neminem leadere“ - nikoho nepoškozovat - základní zásada prevence odpovědnosti za škodu a celého odpovědnostního systému (§ 415 a § 420); předcházení ohrožení či porušení práv z občanskoprávních vztahů
g) zásada „nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám“ - uplatňuje se především v v oblasti nabývání vlastnického práva; výjimkou případy nabytí vlastnictví od nevlastníka (nabytí dědictví od nepravého dědice - § 486)
POJEM OBČANSKÉHO PRÁVA
PŘEDMĚT ÚPRAVY
ZÁKLADNÍ ZÁSADY OBČANSKÉHO PRÁVA
Základní metodou regulace občanského práva je rovnost subjektů - §2, odst. 2 OZ. Toto rovné postavení se projevuje ve 2 směrech:
a) žádný z účastníků občanskoprávního vztahu nemůže druhému účastníku (subjektu) jednostranně ukládat povinnosti
b) žádný z účastníků občanskoprávních vztahů nemůže sám mocensky - autoritativně vynutit na druhém, resp. na ostatních své subjektivní občanské právo. Nedohodnou-li se účastníci občanskoprávního vztahu, musí se za tím účelem obrátit s návrhem - žalobou na soud.
Základní zásady soukromého práva
a) zásada vše je dovoleno, co není zakázáno - zásada legální licence, vychází z LZPS, např. ust. §2, odst. 3 OZ
b) zásada autonomie vůle subjektu - zásada smluvní svobody; představuje volnost při uzavírání smluv, volnost výběru jejich typů, volnost utváření jejich obsahu, určení formy apod.
c) zásada právní jistoty - zásada nedotknutelnosti vlastnictví, včetně právní ochrany vlastníka (§ 126), v závazkovém právu zásada „pacta sunt servanda“ (§ 493); porušení smlouvy je chápáno jako porušení práva a zakládá odpovědnost toho, kdo porušil smlouvu; projevy zásady právní jistoty:
• zákon nepůsobí zpětně
• smlouva zavazuje pouze své adresáty, přičemž postavení třetích osob by se nemělo zhoršit
• ochrana dobré víry
d) zásada ochrany dobré víry (bona fides) - nemůže být poškozen ten, kdo sám jedná v oprávněné dobré víře, že jedná po právu, resp. ten, kdo oprávněně důvěřuje v to, že po právu jedná někdo jiný (např. § 33 b, odst. 4, § 35 odst. 3, § 42 a odst. 2 a další)
e) zásada zákazu zneužití práv - § 3, odst. 1 - výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy; dobré mravy = souhrn společenských a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost
f) zásada prevence - § 3 odst. 2, obecně je uloženo FO a PO, státním orgánům i orgánům místní samosprávy dbát o to, aby nedocházelo k ohrožování a porušování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny především jejich dohodou; zásada „neminem leadere“ - nikoho nepoškozovat - základní zásada prevence odpovědnosti za škodu a celého odpovědnostního systému (§ 415 a § 420); předcházení ohrožení či porušení práv z občanskoprávních vztahů
g) zásada „nikdo nemůže na jiného převést více práv, než má sám“ - uplatňuje se především v v oblasti nabývání vlastnického práva; výjimkou případy nabytí vlastnictví od nevlastníka (nabytí dědictví od nepravého dědice - § 486)