1. Právo přirozené, teorie přirozeného práva, společenská smlouva, lidská práva
PŘIROZENÉ PRÁVO (IUS NATURALE):
= souhrn určitých principů a nezadatelných subjektivních práv. Předchází právu pozitivnímu
(je prepozitivní), podle některých koncepcí je nadřazeno pozitivnímu právu (je suprapozitivní).
Přirozené právo vzniká a existuje nezávisle na státu.
Přirozené právo je VĚČNÉ A NEZMĚNITELNÉ.
Současné přirozené právo je chápáno jako HISTORICKY A SPOLEČENSKY DETERMINOVANÉ, PŘIČEMŽ NENÍ TOTOŽNÉ S PRÁVEM POZITIVNÍM. V těchto přístupech není stát (=tvůrce pozitivního práva) ztotožňován se společností (=společnost jako tvůrce přirozeného práva) nebo s nějakým konkrétním národem.
PŘIROZENÉ PRÁVO zahrnuje: • rovinu normativní (stejně jako pozitivní právo), tj. právo objektivní v podobě soustavy právních principů • rovinu legitimního chování subjektů práva, které zde má podobu nezadatelných lidských práv (právo na život, právo na děti, důstojnost...) Právo přirozené vychází z právního dualismu, tzn., že uznává vedle existence přirozeného práva i existenci práva pozitivního. Někde může mít podobu i právního trialismu, tzn. boží právo+ přirozené právo+pozitivní právo.
PŘIROZENOPRÁVNÍ PŘÍSTUP (JUSNATURALISMUS)
Tato teorie staví na PRÁVNÍM DUALISMU : 1) že existuje právo platné, které je dané státem = právo pozitivní 2) že existuje právo přirozené, které existuje nezávisle na státu, kdy existuje souhrn určitých právních principů, které mají pro lidstvo silný hodnotový význam (právo na život, důstojnost..) - právo nepsané a neměnné Tato teorie vychází z předpokladu existence nepsaného a neměnného práva, které odpovídá „přirozenému řádu věcí“ a je tedy NADŘAZENÉ právu pozitivnímu.