Toto téma jsem si zvolila, protože je mi osobnost Tomáše Bati velmi blízká. Momentálně bydlím v Sezimově Ústí, v němž jsou Báťovy stopy patrny na každém kroku. Baťa byl českým unikátem, je škoda, že mnoho z jeho geniálních objevů, které se týkají podniku, jsou postupně zapomínány alespoň, co se praxe týká. Jedna z nejdůležitějších Baťových myšlenek je: „První podmínkou prospívání našeho závodu jest, abyste se nedomnívali, že náš závod je jen Váš, jen pro Vás. Závod náš nebyl k tomuto účelu zbudován, aby zajistil existenci jen jeho zakladatelům.“ (Baťa 2002: s. 236) Dnes je v mnoha podnicích vidět, že si majitelé a vedoucí myslí, že je jen jejich a jen oni mají mít z něho zisk. S obyčejnými řadovými pracovníky, hlavně s dělníky, je proto mnohdy jednáno nedůstojně a jejich zisk bývá nejnižší možný. U Bati to bylo jiné, ten se všem svým zaměstnancům snažil dopřát to nejlepší, protože si dobře uvědomoval, že každý i ten nejmenší článek stavebnice, je pro zdárné sestavení celku, dosažení výsledku, důležitý. Z tohoto důvody si své zaměstnance pečlivě vybíral.