Předmět didaktiky - Slovo didaktika je řeckého původu. Didaskein znamená učit, vyučovat, poučovat, jasně vykládat, dokazovat. J.A.Komenský (1592 - 1670) ve svém díle Didaktika velká (1657) chápe didaktiku jako „všeobecné umění, jak naučit všechny všemu“.
V průběhu historického vývoje společnosti se měnily požadavky na výchovu a vzdělávání i jejich funkce. S tím se měnil i obsah pojmu a rozličná byla i filozofická a psychologická východiska, o něž se výklad problematiky opíral.
Možno charakterizovat také jako" vědu vyučovatelskou a umění vyučovací", nebo chápat jako teorii vzdělání. O. Chlup teorie vyučování. Někteří také jako teorii učení a vyučování jako Ani dnes neexistuje obecně přijímaná definice
Termín a pojem didaktiky jako vědní discipliny, chápána jako součást pedagogických disciplin, je evropské provenience a má evropskou tradici. Není univerzálně přijímaným pojmem. Angloamerickému ekvivalentu našeho pojmu didaktika odpovídá zhruba soustava termínů: curriculum research and development, instruction (and training), teaching-learning evaluation, případně široce chápaný pojem the technology of education.
Didaktiku ( obecnou ) lze vymezit jako teorii vzdělávání a vyučování. Zabývá se problematikou obsahů a zároveň i procesem, v němž si studující tento obsah osvojují, tedy vyučováním a učením.
S vývojem didaktického myšlení se spolu s obecnou didaktikou rozvíjela didaktika podle zaměření k jednotlivým stupňům a druhům škol (didaktika školy obecné, národní, didaktika školy střední, didaktika odborného vzdělávání na úrovni škol středních, vysokoškolská didaktika, didaktika vzdělávání dospělých (andragogická didaktika). V současnosti se předmět didaktiky dále rozšiřuje v souvislosti s ideou celoživotního vzdělávání, Didaktické problémy - velmi komplexní. Při řešení se především uplatňují těsné vztahy k ostatním pedagogickým disciplinám, jako jsou obecná pedagogika, dějiny pedagogiky, filozofie výchovy, sociologie výchovy a vzdělávání, pedagogická psychologie, speciální pedagogika.