Trestní právo je jedním z odvětví veřejného práva. Rozlišujeme - trestní právo hmotné (materiální), které stanoví, co je trestným činem a jaký trest lze za něj uložit a - trestní právo procesní (formální), které upravuje procedurální postup trestních orgánů v trestních věcech.
Nejvýznamnější právní normy - Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod. - Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. - Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů.
Trestní zákoník se dělí na - obecnou část, která upravuje podmínky trestní odpovědnosti a ukládání sankcí a - část zvláštní, která popisuje jednotlivé skutkové podstaty trestných činů.
Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), kterou je prováděna právní regulace a sociální kontrola společnosti. Použití prostředků trestního práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv jednotlivce, a proto musí být používány zdrženlivě pouze v případech, v nichž prostředky jiných právních odvětví (např. práva občanského a správního) selhávají nebo nejsou efektivní.