Etika je velmi důležitá pro komunikaci, pro mezilidské vztahy, pro konkrétní profesní jednání a chování. Slovo etika (z řeckého slova ethos-mrav) pochází od Aristotela (4.stor.p.n l.), který jím pojmenoval učení o mravnosti i mravnost samu a rozlišuje v lidské činnosti tyto aspekty: činnost teoretickou (poznání), praktickou (jednání), tvořivou (dělání).
V praktické filozofii není užívání slov “etický”, “morální” a “mravní” jednotné. Etika má více významů - obydlí, byt, vlast, ale také zvyklosti, způsob života člověka, obyčeje, mravy, obvyklé chování člověka, označuje také mravní vědomí, mravní smýšlení, přesvědčení, jednání, mravnost, morálku, ale i charakter.
Etika zkoumá morálku jako společenský fenomén. Je teorií morálky a mravnosti (v širším slova smyslu) Etika bývá definována v nejširším slova smyslu jako nauka a praxe o mravních neboli hodnotově orientovaných přáních a jednání člověka. Představuje jedinečnou životní praxi, založenou na vlastních zkušenostech.