1.TEORETICKÉ PŘÍSTUPY (PARADIGMATA) K EVROPSKÉ INTEGRACI
- Tzv. integrační paradigmata vznikla z potřeby klasifikace základních alternativ integrace; mají představovat koherentní pozice k zásadním bodům integrace, jak z hlediska metody a struktur, tak z hlediska cílů sjednocení; slouží k teoretickému uchopení již existujícího stavu integrace i jako pomocný analytický nástroj; v mnoha případech normativní ideově-politickou koncepcí, vyjadřující politické, sociálně-vědní představy o dalším směru sjednocování - Pokus obsáhnout sjednocovací proces pomocí řady paradigmat nelze označit za zcela úspěšný, především díky samotnému charakteru evropského integračního procesu a permanentnímu vývoji evropských struktur, kdy se paradigmata prolínají nebo dochází ke střídání antagonistických pozic; paradigmata slouží jako vodítka k porozumění jednotlivým vlivům působícím na postupné sjednocování Evropy
- Základním východiskem pro členění integračních paradigmat je změna stávajícího charakteru národních států, resp. zachování či překročení jeho dimenze; jde o zásah do suverenity národních států; podle tohoto kritéria jsou modely sjednocení členěny: 1) paradigma nadnárodní ( supranacionální) - předpokládá posilování nadnárodní kompetence společných evropských orgánů na úkor zúčastněných členských států 2) paradigma mezivládní (intergovernmentální) - usiluje o zachování stávajících atributů suverenity spolupracujících států