Státnicové otázky: Státní závěrečná zkouška - Evropská unie - Teorie a praxe

1) klíčové přístupy (paradigmata) k evropské integraci

Po druhé světové válce se v politických proklamacích stejně jako v teoretických úvahách sociálních vědců objevilo veliké množství představ o charakteru evropského integračního procesu. Tyto představy zahrnovaly nejrůznější postoje či jejich kombinace, jejichž počet vzrůstal s tím, jak se postupně některé integrační kroky začaly skutečně realizovat. Potřeba klasifikovat základní alternativy integrace vedla k zformulování tzv.integračních paradigmat, jež mají představovat koherentní pozice k zásadním bodům integrace jak z hlediska metody a struktur, tak z hlediska cílů sjednocení.

Paradigmata slouží jako vodítka k porozumění jednotlivým vlivům působícím na postupné sjednocování Evropy a je možné je využít jako pomůcku pro klasifikaci jednotlivých integračních stádií a cílů.

Základním východiskem pro členění integračních paradigmat je změna stávajícího charakteru národních států, respektive zachování, nebo naopak překročení jeho dimenze. Široké spektrum postupně se vyvíjejících integračních přístupů je klasifikováno na základě zásahu do komplexně a nedělitelně pojímané suverenity národního státu. Podle tohoto základního kritéria jsou modely sjednocení rozděleny do dvou základních skupin: naparadigma nadnárodní (supranacionální) a paradigma mezivládní (intergovernmentální).