Studijní materiál: Česká literatura od sedmdesátých let do současnosti
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:79,7 %
- Typ:Studijní materiál
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Filozofická fakulta
- Kategorie:Jazyky
- Podkategorie:Česká literatura
- Předmět:Česká literatura
- Autor:katerina.loumova
- Rozsah A4:16 strán
- Zobrazeno:1 118 x
- Stažené:0 x
- Velikost:0,1 MB
- Formát a přípona:PDF dokument (.pdf)
- Jazyk:český
- ID projektu:8727
- Poslední úprava:26.09.2016
Normalizace
Obnovení pořádku
• „normalizace“ - návrat k normálnímu fungování společnosti po stažení okupačních tanků do kasáren; prosovětská skupina ve vedení strany pojmu dala brzy nový rozměr - návrat před demokratizační reformy, k autoritativnímu režimu; tak se výraz ujal a používá se pro zavádění pořádku na přelomu 60. a 70. let + celé období neostalinismu až do roku 1989
• veřejný odpor proti normalizaci byl násilně zlomen; autoři petice Devět bodů ze srpna 1969 (Vaculík, Havel) byli trestně stíhání, vzpurné organizace byly rozpuštěny, kampaně proti „agentům kontrarevoluce“ (V. Černý, J. Procházka, P. Kohout, I. Sviták, V. Havel)
• při prověrkách v komunistické straně neprošly statisíce jejích členů, strana se zbavila reformistů, vesměs lidí tvořivých a myslících, kteří se odmítli podílet na totalitarismu
• asi 120 000 občanů zůstalo po Srpnu za hranicemi, mezi nimi i významní spisovatelé: Škvorecký, Lustig, Jedlička, Aškenazy, Beneš, Michal, Linhartová, Diviš, Brousek a mnoho publicistů; v průběhu 70. a 80. let je následovali další: M. Kundera, Kolář, Kohout, Gruša, Vladislav, Hutka...
• ti, co zůstali, byli buď přinuceni k sebekritice, nebo k podřadné práci
• zákazy postihly nejvíce svobodu slova; veškeré literární časopisy byly zakázány; všechny nahradil Literární měsíčník vydávaný oficiálním svazem spisovatelů, přizvukovala mu kulturně politická Tvorba, řízená Jiřím Hájkem; psalo se jen o povolených tématech
• většina spisovatelů se ocitla mimo hru, ideové spory a literární polemiky vymizely
• vyřazování knih z knihoven postihlo stovky autorů (vyřazeno asi milion svazků)
• cenzura nebyla na rozdíl od 60. let právně zakotvena, ale vznikla důmyslná síť schvalování a postihů; někteří mohli alespoň překládat
• napohled se opakovala atmosféra po únoru 1948, avšak revoluční poválečné nadšení zmizelo; masovou nezákonnost 50. let nahradily perzekuce proti vybraným jedincům a skupinám; režim udržoval status quo, jehož znakem byl opatrný konzervatismus
• snaha „nepřijít o chleba“ vedla k rozštěpení člověka do role veřejné, předstírající souhlas a poslušně plnící předpisy, a do polohy osobní a soukromé, kam se přenesl smysl existence
• Milan Pávek - Simulanti (1983, zakázán, prodej až po třech letech) román, o přetvářce, hře a stírání mezí mezi lží a pravdou
• v části veřejně vydané literatury a hlavně v samizdatu se vynořovalo téma „paktu s ďáblem“
• Václav Havel - Pokoušení (1985, Praha 1990) „pokud ďábel existuje, tak především v nás“
Obnovení pořádku
• „normalizace“ - návrat k normálnímu fungování společnosti po stažení okupačních tanků do kasáren; prosovětská skupina ve vedení strany pojmu dala brzy nový rozměr - návrat před demokratizační reformy, k autoritativnímu režimu; tak se výraz ujal a používá se pro zavádění pořádku na přelomu 60. a 70. let + celé období neostalinismu až do roku 1989
• veřejný odpor proti normalizaci byl násilně zlomen; autoři petice Devět bodů ze srpna 1969 (Vaculík, Havel) byli trestně stíhání, vzpurné organizace byly rozpuštěny, kampaně proti „agentům kontrarevoluce“ (V. Černý, J. Procházka, P. Kohout, I. Sviták, V. Havel)
• při prověrkách v komunistické straně neprošly statisíce jejích členů, strana se zbavila reformistů, vesměs lidí tvořivých a myslících, kteří se odmítli podílet na totalitarismu
• asi 120 000 občanů zůstalo po Srpnu za hranicemi, mezi nimi i významní spisovatelé: Škvorecký, Lustig, Jedlička, Aškenazy, Beneš, Michal, Linhartová, Diviš, Brousek a mnoho publicistů; v průběhu 70. a 80. let je následovali další: M. Kundera, Kolář, Kohout, Gruša, Vladislav, Hutka...
• ti, co zůstali, byli buď přinuceni k sebekritice, nebo k podřadné práci
• zákazy postihly nejvíce svobodu slova; veškeré literární časopisy byly zakázány; všechny nahradil Literární měsíčník vydávaný oficiálním svazem spisovatelů, přizvukovala mu kulturně politická Tvorba, řízená Jiřím Hájkem; psalo se jen o povolených tématech
• většina spisovatelů se ocitla mimo hru, ideové spory a literární polemiky vymizely
• vyřazování knih z knihoven postihlo stovky autorů (vyřazeno asi milion svazků)
• cenzura nebyla na rozdíl od 60. let právně zakotvena, ale vznikla důmyslná síť schvalování a postihů; někteří mohli alespoň překládat
• napohled se opakovala atmosféra po únoru 1948, avšak revoluční poválečné nadšení zmizelo; masovou nezákonnost 50. let nahradily perzekuce proti vybraným jedincům a skupinám; režim udržoval status quo, jehož znakem byl opatrný konzervatismus
• snaha „nepřijít o chleba“ vedla k rozštěpení člověka do role veřejné, předstírající souhlas a poslušně plnící předpisy, a do polohy osobní a soukromé, kam se přenesl smysl existence
• Milan Pávek - Simulanti (1983, zakázán, prodej až po třech letech) román, o přetvářce, hře a stírání mezí mezi lží a pravdou
• v části veřejně vydané literatury a hlavně v samizdatu se vynořovalo téma „paktu s ďáblem“
• Václav Havel - Pokoušení (1985, Praha 1990) „pokud ďábel existuje, tak především v nás“