Problémy, které dnes řeší psychologie, byly dlouho rozpracovávány v rámci filosofie. První psychologickou laboratoř založil v Lipsku profesor W. Wundt. U Wundta bylo předmětem studia psychologie vědomí. Jiní autoři definují předmět psychologie
například takto: „Psychologie je věda o zákonitostech psychična“ nebo: „Psychologie je věda o psychických jevech, které jsou funkcí mozku odrazem objektivní skutečnosti“. Podle S.L. Rubištejna se „ se specifický okruh jevů, které zkoumá psychologie zřetelně a jasně vyčleňuje z jevů ostatních: jsou to naše vjemy, myšlenky a city, naše snahy a záměry, tužby a podobně, všechno, co tvoří vnitřní obsah našeho života a co je nám v podobě prožívání jakoby bezprostředně dané“.
Další psychologové zase vůbec ve svých pracích nebrali ohled na skutečnost, že psychický život má i dimenzi prožívání a definovali psychologii „jako vědu o chování lidí a živočichů“ nebo „jako vědu, která studuje chování člověka a jiných živočichů“.