Státnicové otázky: Vypracovaný státnicový okruh - Evropská unie
Skrýt detaily | Oblíbený- Kvalita:83,7 %
- Typ:Státnicové otázky
- Univerzita:Masarykova univerzita
- Fakulta:Filozofická fakulta
- Kategorie:Ekonomika
- Podkategorie:Evropská unie
- Předmět:Evropská unie
- Autor:katerina.loumova
- Rozsah A4:55 strán
- Zobrazeno:1 331 x
- Stažené:10 x
- Velikost:0,4 MB
- Formát a přípona:MS Office Word (.doc)
- Jazyk:český
- ID projektu:8736
- Poslední úprava:26.09.2016
1. POROVNEJTE KLÍČOVÉ TEORETICKÉ PŘÍSTUPY (PARADIGMATA) K EVROPSKÉ INTEGRACI
Evropská unie bývá často označována jako specifický útvar, jako systém „sui generis“, což vyjadřuje, že se nejedná ani o mezinárodní organizaci, ani o federativní či konfederativní státní útvar, ale o zcela nový fenomén. Její existence je vázána na rámec daný smluvními dokumenty, má ale navíc otevřený a proměnlivý charakter. Opakovaně se proměňuje rozsah EU v horizontálním (geograficky - rozšiřování Unie o další země) i vertikálním směru (kompetence, podoba jejích institucí a jejich vzájemných interakcí (působení), vztahy mezi evropskými orgány a člen. státy, jejich institucemi). EU (komplikovaný a dynamický fenomén) má navíc politickou, sociální, ekonomickou, právní i ideově-kulturní dimenzi a tudíž ji nelze univerzálním způsobem popsat a analyzovat.
Klíčové teoretické koncepce tzv. integrační paradigmata byla vytvořena pro zachycení evropského integračního procesu a jejich vzájemná konfrontace (působení) představuje teoretické zázemí evropských studií a současně ideové i ideologické východisko pro další průběh sjednocování.
(Pradigma představuje jakousi soudržnou tradici vědeckého výzkumu, která zahrnuje zákony, teorie, aplikace, pojmoslovný aparát, instrumenty využívané k další vědecké práci a akceptované s „axiomatickou“ platností - odkazováno na práci T.S. Kuhna Struktura vědeckých revolucí, 1997)
Evropská unie bývá často označována jako specifický útvar, jako systém „sui generis“, což vyjadřuje, že se nejedná ani o mezinárodní organizaci, ani o federativní či konfederativní státní útvar, ale o zcela nový fenomén. Její existence je vázána na rámec daný smluvními dokumenty, má ale navíc otevřený a proměnlivý charakter. Opakovaně se proměňuje rozsah EU v horizontálním (geograficky - rozšiřování Unie o další země) i vertikálním směru (kompetence, podoba jejích institucí a jejich vzájemných interakcí (působení), vztahy mezi evropskými orgány a člen. státy, jejich institucemi). EU (komplikovaný a dynamický fenomén) má navíc politickou, sociální, ekonomickou, právní i ideově-kulturní dimenzi a tudíž ji nelze univerzálním způsobem popsat a analyzovat.
Klíčové teoretické koncepce tzv. integrační paradigmata byla vytvořena pro zachycení evropského integračního procesu a jejich vzájemná konfrontace (působení) představuje teoretické zázemí evropských studií a současně ideové i ideologické východisko pro další průběh sjednocování.
(Pradigma představuje jakousi soudržnou tradici vědeckého výzkumu, která zahrnuje zákony, teorie, aplikace, pojmoslovný aparát, instrumenty využívané k další vědecké práci a akceptované s „axiomatickou“ platností - odkazováno na práci T.S. Kuhna Struktura vědeckých revolucí, 1997)