1. Paradigmata pomáhání, terapeutické a poradenské pomáhající systémy
4 PARADIGMATA POMÁHAJÍCÍCH PROFESÍ :
I. terapeutické paradigma - doprovázení, pomoz mi se poznat, cílem je zmenšení trápení a biopsychosociální pohoda klienta, je to paradigma orientované na klienta II. poradenské paradigma - nauč mě dovednosti, otevření možností, behaviorální přístup III. reformní paradigma - orientované na změnu prostředí, prosadil se v 60.letech v Latinské Americe, je to antiapresivní pedagogika, má osvobozující charakter IV. represivní paradigma - užití spravedlivého trestu, izolace rizikových klientů, dnes je trend restorativní justice která se odklání od retributivní justice. Restorativní justice umožňuje odklon od vězeňského trestu - alternativní tresty, odklon od soudního řízení a zastavení stíhání. Prvky represivního paradigmatu jsou moc a kontrola.
V základu se liší v přístupu non-direktivity s direktivity.
Terapeutické paradigma
Je zaměřené na rozvoj potenciálu klientů, kteří bývají skleslí, protivní, pasivní, pesimističtí, bez smyslu života. Hlavní představitelé - Rogers a Maslow, ti se zaměřovali na sebeaktualizaci klientů, na rozvoj identity, kterou mohou žít. Maslow tvrdil, že se to člověk může naučit, Rogers to vnímal jako vrozenou dispozici. Tento přístup se stavěl proti dvěma proudům - PSYCHOANALÝZA A BEHAVIORISMUS. Přístup ke klientovy má non-direktivní charakter, staví se proti expertní práci. Odpovědnost spočívá na klientovi, je to úzdravná složka, víra klienta ve vlastní síly a schopnost porozumět sám sobě. Pracovník naváže s klientem vztah, který obohacuje jeho i klienta, podstatou je pěstování vztahové kvality. Behaviorismus - redukuje člověka na duši a tělo, Rogers zavádí pojem INDIVIDERE - popisuje neoddělitelnost duše a těla.